Honí se vám hlavou myšlenky, co bude zítra, za týden, za rok? Paralyzuje vás nebo lidi ve vašem týmu střídání dobrých a špatných zpráv a soustředíte se těžko na cíle, které jste si stanovili? Vězte, že z pozice leadera i kolegy můžete pro sebe i pro ostatní mnoho udělat, když se s nejistotou naučíte zacházet. Místo strašáka se dokonce může časem z nejistoty stát životní parťák. Klíč je – jak jinak – v tréninku.
Zatímco ještě před třemi lety jsme větu “naší jedinou jistotou je změna” museli na školeních a výcvicích často vysvětlovat a dala se považovat za teoretický koncept budoucnosti, dnes málokdo nepochybuje o tom, co “nejistá budoucnost” znamená.
Je evidentní, že jsme posledními dvěma lety vstoupili do období, kdy je nejistota přítomna v našich životech v podstatě konstantně. Aby nás neparalyzovala, potřebujeme ji přijmout jako součást každodenního fungování. Co jsme se v minulých letech díky covidu postupně učili, se nám i dál náramně hodí.
Najdi pevný bod
Jednou z cest, jak se s nejistotou dlouhodobě vyrovnat, je metoda pevného bodu. Jde využít každý den, kdykoli máte z něčeho strach nebo před sebou vidíte negativní scénáře vývoje. Začíná otázkou: “Když nastane obávaná varianta, co pro mě zůstane neměnné? Na co se můžu spolehnout na 100 % na 50 % nebo na 30 %? O co se můžu opřit?”
Můžete pak dojít například k takovýmto otázkám:
- “I kdyby firma přišla o všechny investice, co nám určitě zbyde?”
Odpověď může znít: “Dvě nemovitosti, know-how a plán B na nové podnikání.” - “Když firmě odejdou klíčoví zákazníci kvůli krizi, o co se jako leader budu moct s plnou důvěrou opřít?”
Odpověď může znít: “Bez klíčových zákazníků přežijeme ještě 2 měsíce. Během nich budeme hledat nové prodejní cesty a snížíme náklady, abychom s jistotou přežili další alespoň 2 měsíce.” - “Když nebudeme moci fyzicky realizovat výcviky ve firmách, jak se zařídíme?”
(Tuto otázku jsme si v Talentworku na začátku covidu pokládali mezi prvními.)
Odpověď může znít: “Přejdeme 100% na online. I když s tím lidé nemají zatím zkušenosti, tak zákazníci naši službu přesto chtějí. A my to navíc umíme, protože na dálku už 10 let pracujeme.” - “Pokud bychom přišli o všechny zakázky, na jak dlouho máme peníze?”
Odpověď může znít: “14 dní.” Nebo: “14 měsíců.” Někdo přitom potřebuje rezervu 3 měsíce a jiný 1 rok. Další si vystačí s rezervou 2 týdny.
Co by kdyby? Metoda pevného bodu dává klid
I pesimistickou odpověď je lepší znát, než ji jen tušit a stále dokola o ni přemýšlet. Paradoxně nám i nepříznivá odpověď může dodat naději. Proměníme nejistotu na riziko a víme, na čem jsme. Zajímavé přitom je, že každý člověk má vůči riziku jinou averzi. Někdo potřebuje jistotu 100%, a druhý jde i do rizika, kde má 20 %, že to dopadne dobře. Pořád je na tom ale lépe, než když žil v nejistotě.
Dokud totiž nemáme odpovědi vyjasněné, stále stejné otázky “co by kdyby” se nám honí hlavou každý den, opakovaně a s vytrvalou naléhavostí. Stále znovu nás nejistota nutí tvořit potenciální scénáře a drží nás ve střehu. To nám zabírá významnou část kapacity. Emoční, rozumové i časové. Místo toho, abychom pracovali na reálných krocích dopředu, točíme se dokola jako veverky v kolečku.
Už proto se ve firmách práce s nejistotou stává nezbytností. Aby samým vyčerpáním z paralýzy neskončili i ti, kteří mají potenciál změny dobře ustát. A ještě něco – každý z nás má své vlastní pevné body. Kopírovat od druhých nepomáhá. Můžeme začít třeba tím, že si v klidu položíme poctivou otázku:
“Co mě právě teď nejvíc ohrožuje? O co se můžu s jistotou opřít, pokud to nastane?”