Práce s emocemi pro firmy: jak zvládnout stres a adaptovat se na změny

Co s tolika otázkami a jak na ně lidem odpovědět, když odpovědi neznáme a každým dnem se podmínky mění?  Neumím si představit jinou cestu, jak se nezbláznit a současně prosperovat, než je osobní rozvoj – konkrétně cílená práce s emocemi. Co bylo před pár lety luxusem, vidím nyní jako absolutní nutnost. A věřím, že do pěti let bude cílený emoční rozvoj ve firmách stejně běžný, jako jsou nyní kurzy time managementu či komunikace.

Práce s emocemi? Jak to probíhá?

Nezpracované emoce nám ze všech faktorů nejvíc blokují využití potenciálu. Pokud je nedokážeme pochopit a zpracovat, opakují se nám znovu a znovu podobné situace a narážíme na stejná nedorozumění.

Chcete příklad?

* K čemu je firmě schopný strategický leader, pokud není připraven přijímat zpětnou vazbu a názory podřízených si bere osobně jako útok?
Co by mu umožnil emoční rozvoj: lépe rozumět, co se v něm děje, stát se stabilnějším a využít energii hněvu k růstu. Dát podřízeným více pravomocí, přestat ničit jejich motivaci emočními výlevy.

* K čemu je nám tým špičkových specialistů, pokud mají nezpracované obavy z ekonomických a politických zpráv a nedokážou se soustředit na práci?
Co by jim umožnil emoční rozvoj: osvojit si pravidelné mentální i fyzické  návyky na odbourání stresu. Přijmout strach i hněv jako součást života a díky tomu se s nimi vyrovnat.

* Jak daleko se dostaneme s novými digitálními projekty v týmu, kde jsou sice všichni vstřícní a přátelští, ale nedokážou si nastavit hranice a říkat NE?
Co by týmu umožnil emoční rozvoj: pochopit, co každého z týmu vnitřně blokuje v nastavování zdravých hranic a dostat se k efektivnějším výsledkům. Odbourat přetížení díky návyku říkat NE úkolům, které firmu ani tým neposouvají a generují jen práci pro práci.

Jistě existují hyperodolní jedinci, schopní zůstat v rovnováze i v extrémně náročných podmínkách.  Naprostá většina z nás ale na současný stres není stavěná. Lišíme se jen mírou, kterou na nás doléhá, a také připraveností si své pocity připouštět.

Tím prvním, co v emočním rozvoji lidi učíme, je nepotlačovat, co cítí.  Zachytit a odžít, co se v nich děje. Mnoho lidí totiž své emoce velmi málo zná. Všimnou si, že jsou velmi rozzlobení nebo smutní, ale nevědí, že pocity se v nich mění každou chvíli, po celý den, a ovlivňují nevědomě jejich reakce. Domnívají se, že jednají čistě racionálně, a nepostřehnou, co se v nich děje “na pozadí”. Proto jako první krok rozvíjíme schopnost vnímat sám sebe a přijmout vše, co skutečně cítíme. Někdo si potřebuje připustit latentní vztek na kolegu.  Někdo zklamání z vývoje projektu. Jinému pomůže přiznat si strach, který ho blokuje v přijetí zajímavé pracovní či osobní výzvy.

Pokud si dokážeme říct: “Je v pořádku, jak se cítím,” udělali jsme nejdůležitější krok ke zpracování a využití emocí ve svůj prospěch.

Pak můžeme pokračovat dál:

• naučit se znát své emoční spouštěče a reakce na ně
• odhalit masky, které používáme, a rozpoznat, kdy jsou k prospěchu
• respektovat své stíny a tabu 
• pojmenovat své obranné mechanismy 
• dokázat vidět situace, kdy nás emoce blokují v práci i vztazích
• vědět, co přesně nám pomáhá zbavit se stresu a napětí. Fyzicky i mentálně.

Rozdíl v každodenním prožívání můžeme pocítit už po několika týdnech tréninku, větší změny začnou přicházet po 3–6 měsících. Tlaky a změny kolem nás nezmizí, ale dokážeme se s nimi mnohem lépe vyrovnat. Jen to celé nejde vyčíst z knih ani naposlouchat v podcastech. Počítá se jen poctivá práce na sobě.

Proč to celé píšu

Univerzální návod na to, jak zvládnout nároky a události světa kolem nás, neznám. Někdo by možná řekl, že držet krok s technologiemi nám brání nedostatek informací. Nebo inteligence. Já jsem ale hluboce přesvědčený o tom, že klíčem do budoucnosti je rozvoj naší emoční inteligence ruku v ruce s inteligencí technologickou. Emoce jsou to nejpřirozenější a nejsilnější v nás, co nemůžeme přemazat ani zrušit. A co nám buď brání nebo umožňuje naplno využívat náš potenciál. Na vlastní kůži jsem prožil proměny týmů a firem, které měly zdánlivě vše: finance, vizi, projekty i vzdělané lidi, ale blokovaly je emoce. Až jejich úspěšné zpracování pak uvolnilo vše ostatní a umožnilo dojít k cíli.
Rozdíl se promítl do nálady ve firemní kuchyňce, na poradách, do ekonomických výsledků nebo do rychlosti adaptace na digitální změny, o kterých jsem psal na začátku.

Stejně jako bolesti zubů je lepší předcházet prevencí namísto čekání, až bude nesnesitelná, tak i v práci se změnami a stresem se vyplatí věnovat emocím pozornost dřív, než přijde vyhoření, apatie, deprese nebo jiná nemoc.