Leadership, Trendy a inovace

Téma pro lídry: „Nejsem dost dobrý“ aneb jak si poradit s nadměrnou sebekritikou

Jedna z největších překážek, které může lídr či manažer čelit, je nejistota ve vnímání svých vlastních možností. Přestože se většinou objevuje v náročných situacích, je důležité se zastavit a uvědomit si, že samotný pocit nedostatečnosti je často jen důsledkem sebekritiky a pocitů viny, nikoli objektivním hodnocením našich schopností. V pozitivním pojetí je tento pocit možné vnímat jako první krok k tomu stát se ještě lepším vůdcem.

Pokud býváte sebekritičtí, je to znamení, že si uvědomujete své slabé stránky – což je dobrá výchozí pozice k tomu, aby se z vás stal skvělý lídr. I sebekritika má však hranice a v určitém okamžiku se z její zdravé verze může stát úhlavní nepřítel, který podkopává nohy, paralyzuje a rozkládá. Jednotlivce i celé týmy.

Nadměrná sebekritika

Je stav, kdy člověk neustále a neúměrně tvrdě hodnotí vlastní schopnosti, úsilí a akce. Tento přístup často překračuje konstruktivní sebereflexi, ignoruje úspěchy a soustřeďuje pozornost na nedostatky, chyby a slabiny. Namísto toho, aby se osoba snažila z chyb poučit, ztrácí se v cyklu negativního myšlení, které může vést k nízké sebeúctě, stresu a v závažných případech i ke zdravotním problémům jako jsou deprese nebo úzkostné poruchy.

Proč si myslíme, že nejsme dost dobří?

Nyní již víme, že určitá míra sebekritiky může být užitečná pro osobní rozvoj a růst. Pokud je jí však moc, stává se destruktivní a kontraproduktivní, přičemž hranice, která dělí zdravou sebekritiku od té nezdravé, je u každého individuální. Podívejme se teď podrobněji na to, odkud pocit „Nejsem dost dobrý“ nejčastěji pochází.

  • Nedostatek zkušeností – nově povýšení manažeři mohou být ve vedení nejistí.
  • Srovnávání s ostatními – díky technologiím se dnes více srovnáváme, ostatní se nám snadno mohou zdát úspěšnější, výkonnější či oblíbenější.
  • Vysoká očekávání – příliš vysoká očekávání dávají prostor kritice při jejich neplnění.
  • Nedostatek zpětné vazby – chybějící konstruktivní zpětná vazba může vést k nejistotě.
  • Strach z neúspěchu – obava z chyb a nesplnění očekávání je silným demotivátorem.
  • Syndrom podvodníka (impostor syndrom) – pochybnost o vlastním úspěchu, obava z toho, že není zasloužený a byl dosažen jen díky okolnostem, strach z odhalení tohoto „podvodu“.
  • Nedostatek podpory – nedostatečná podpora nadřízených a kolegů může vyvolat pocit izolace a nejistoty.
  • Konflikty v týmu – neřešené problémy v týmu mohou vést k pocitu, že jej manažer nedokáže efektivně řídit.
  • Rychlá změna prostředí – je náročné udržet krok s rychle se měnícím pracovním prostředí, což může vést k pocitu neschopnosti.

Může se zdát, že vypátrat zdroj pocitu vlastní nedostatečnosti je docela snadné. Opak je ale pravdou. Za těmito běžnými důvody, které lidé nacházejí ve své mysli, je velmi často schované mnohem hlubší schéma. Příčiny problémů jsou často uložené v nevědomí a pracovat se s nimi dá teprve v okamžiku, kdy je vytáhneme ven, na denní světlo.

Pojďme si uvést tři příklady hlubokých příčin pocitu „Nejsem dost dobrý“, které s klienty běžně řešíme, včetně návrhů, jak situaci narovnat.

Důvod ve vědomí Možné hluboké příčiny Návrhy na narovnání
Srovnávání s ostatními
  1. Vysoký tlak na výkon ve škole.
  2. Rodiče, kteří srovnávali se sourozenci či vrstevníky.
  3. Zážitky z mládí, kdy byl člověk kritizován za nedostatek výkonu.
  4. Předchozí pracovní zkušenost v silně konkurenčním prostředím.
  5. Vliv sociálních médií a kultury srovnávání.
  1. Omezení expozice sociálních médií.
  2. Práce na vlastním sebepojetí a sebevědomí.
  3. Hledání podpory v komunitě či skupinové terapii.
  4. Nastavení vlastních měřítek úspěchu.
  5. Vnímání své vlastní cesty jako jedinečné.
Strach z neúspěchu
  1. Overprotektivní rodiče, kteří se snažili zabránit jakémukoli selhání.
  2. Tresty za chyby ve škole nebo doma.
  3. Předchozí traumatizující neúspěchy.
  4. Společenské normy, které neakceptují selhání.
  5. Osobní identita spojená s úspěchem.
  1. Práce s business terapeutem na překonání strachu.
  2. Nastavení realistických cílů a akceptace, že selhání je součástí procesu.
  3. Hledání podpory v komunitě.
  4. Čtení příběhů o úspěšných lidech, kteří zažili neúspěchy.
  5. Vědomé osvobození se od nerealistických očekávání.
Konflikty v týmu
  1. Nedostatečné dovednosti řešení konfliktů v dětství.
  2. Rodinné vzory konfliktního chování.
  3. Školní zkušenosti s nepřátelským prostředím.
  4. Předchozí pracovní zkušenosti v toxickém prostředí.
  5. Osobní tendence vyhýbat se konfliktům.
  1. Získání dovedností v řešení konfliktů.
  2. Práce s business terapeutem na překonání strachu z konfliktů.
  3. Aktivní komunikace s týmem a řešení problémů v raném stádiu.
  4. Hledání podpory v mentoringu nebo školeních.
  5. Stanovení jasných hranic a očekávání v týmu.

Projevy nadměrné sebekritiky

Uvědomění si vlastní přílišné sebekritiky může být pro člověka těžké. Sám k němu dojde pouze v případě, že dokáže vnímat své emoce a to, jak se zrovna cítí. Často nás k prozření může dovést okolí nebo to, že se nám podaří identifikovat typické projevy nadměrné sebekritiky, se kterými vás chceme seznámit.

První, velmi výrazný projev je paralýza. Když totiž budu předpokládat, že má aktivita špatně dopadne, protože jsem k ničemu, rovnou si řeknu, že je veškerá snaha zbytečná a ani nezačnu.

Dalším jevem je nerozhodnost. Rozhodnutí se mohu vyhýbat v důsledku strachu z kritiky volby nebo z obavy, že by rozhodnutí mohlo vést k neúspěchu. Z druhé strany s tím souvisí perfekcionismus, dosažení dokonalosti ve všem, co dělám. Protože když věci nejsou dokonalé, nejsem dost dobrý. V důsledku pak můžu svou práci šperkovat do té míry, že už to nikdo nepozná, což časem povede k zahlcení, nadměrnému stresu a vyhoření.

Také přehnaná snaha získat schválení nebo uznání jiných je typickým chováním přehnaně sebekritických jedinců. Je pro ně pak těžké dělat důležitá rozhodnutí, která by mohla být nepopulární, stejně jako přijímat zpětnou vazbu. Při pozitivním hodnocení mohou své úspěchy bagatelizovat nebo shazovat, naopak při vystavení kritice se mají tendence stáhnout či přehnaně bránit.

Tato chování mohou mít negativní vliv na lídra i tým, který vede. Je důležité, aby takoví lídři dostali potřebnou podporu a pracovali na vytvoření pozitivnějších a produktivnějších vzorců chování.

Posilovna sebevědomí: 5 tipů, jak umlčet svého vnitřního kritika

Až vás příště přepadne pocit, že se vám nic nedaří, budete mít chuť se na všechno vykašlat a vynoří se sebepotvrzující proroctví typu „Zase jsem to podělal.“, zkuste svého vnitřního kritika umlčet. Tady jsou tipy, jak na to.

  • Vnímejte své emoce – pracujte na rozvoji svých emocí, reflektujte, kdy máte strach, kdy jste zklamaní atd., v jakých situacích se spouští vaše emocionální reakce.
  • Nesrovnávejte se – dělejte věci podle sebe a nesrovnávejte se s jinými, nejde o dokonalost ani o překonávání limitů a výzev někoho jiného.
  • Stanovte si reálné cíle – postupně a systematicky pracujte na plnění svých cílů krok za krokem, úspěch si validujte.
  • Otevřete se radosti – posilujte své „jsem dost dobrý“, přijímejte pochvaly a radujte se ze svých pokroků.
  • Vytrvejte – budování sebehodnoty a psychické odolnosti je běh na dlouhou trať. Potřebné dovednosti nezískáte během jednoho školení, ale dlouhodobou prací, která může trvat i několik let.

Závěrečné povzbuzení

Pokud si čas od času myslíte, že nejste dost dobrý lídr, je možné, že se mýlíte. Možná vám v reálném sebenáhledu brání některý z projevů přílišné sebekritiky. Ale pokud máte pocit, že byste mohli být lepší, máte pravdu. Každý z nás má potenciál k růstu. Náš program Autentický leader vám může pomoci objevit a rozvinout tento potenciál. Nečekejte, až vaše sebekritičnost ovlivní váš tým nebo vaši kariéru. Udělejte krok k tomu stát se lepším leaderem ještě dnes a podejte svou přihlášku.